Předchozí Obsah Další

Probudili jsme se do neděle 29.9., tj. do posledního dne prožitého ještě několik hodin na Korfu. Vstávali jsme asi v 6:00-6:15, nejdříve Ažinka a pak já. Provedla si poslední hygienu v našich dovolenkových podmínkách a potom šla udělat kafíčka. Pro můj ne právě dokonalý stařecký chrup rozdělila na kousky obloženou bagetu, kterou jsme dostali při večeři na cestu domů a pak tuto již opět docela jednoduchou snídani servírovala. Já jsem hned ke stolování nechvátal, ale zatím dokončoval svou ranní hygienu. Mé počínání bylo ovšem především jistou prevencí, abych si svým nedočkavým přístupem k zahánění ranního hladu nespálil horkým kafíčkem jazyk. Pak Ažinka prohlásila, že nápoj se dá již bez obavy pít a tak jsme společně zasedli k poslední snídani na Korfu.

Po jídle jsem se pustil do závěrečného balení i poklízení svého nepořádku, ale všiml jsem si, že dcerunka se ještě vrátila do postýlky a odpočívá. Má prý dost času a bude vstávat až za chvilku, vždyť už to má všecko připravené a sbalené od včerejšího večera. Před chvilkou jsme mimoděk zaslechli, jak venku prší, ale usoudili jsme, že den začíná jen s ranní přeháňkou a to pro nás jako věčné optimisty přece vůbec neznamenalo, že bude ošklivý celý den. Konečně, my už na ostrově zažijeme snad jenom dopoledne.

Blížila se osmá hodina a bylo třeba udělat poslední kontrolu, zda jsme něco v bytečku nezapomněli. Ještě před stanovenou hodinou odjezdu jsme vyjeli se svými zavazadly opatřenými vlastními kolečky před hlavní vchod do atria a s potěšením jsme vzali na vědomí, že právě přestalo pršet. Nastoupení do našeho moderního autokaru proběhlo tudíž bezproblémově a my mohli docela suší usednout. Zjistili jsme však, že obloha je zastřena šedými mraky a velkou naději nevzbuzuje. I nám bylo smutno z právě se končícího pobytu a nálada, kterou nám hlavní režisér připravil, odpovídala našim pocitům.

A tak se naše dva busy rozjely s určitým předstihem, tj. ještě docela krátce před osmou hodinou. My jsme jeli jako druzí, asi proto, že už jsme měli obsazeno. Zastavili jsme za prvním autobusem před domem Georgios, kde právě nastupovala druhá část turnusu kolínské cestovky. Nijak se nespěchalo a i další cestování se nám zdálo s ohledem na opouštění krásné řecké země docela příjemně pomalé. Během cesty občas poprchávalo a nad ostrovní přírodou, kterou jsme si za těch deset dnů zamilovali, jsme pozorovali duhu (219).

Byly tam vlastně dvě duhy a Ažinka neopomněla tento poslední pozdrav nejen vyfotit ale i nafilmovat. Během cesty jsme poznali, že přívalové deště posledních dnů napáchaly škody dokonce i na hlavním silničním tahu. Kdesi ve vnitrozemí na naší trase se zřítila v zatáčce na příkrém svahu část široké silnice a muselo se jezdit jen po její vyznačené druhé vnitřní polovině. Naši hostitelé budou mít jistě co dělat, aby všechno, co deště napáchaly, přivedli před začátkem příští sezóny do řádného stavu.

Z autobusu Aža ještě zachytla poslední korfské záběry. Její pozornost vzbudil výstavný domek zřejmě užívaný k ubytování hostů a úzká ulice osady, kterou jsme právě projížděli .

Na letiště do Kerkyry jsme bez spěchu dorazili až před půl desátou (224). Zastavili jsme přímo před reprezentativním vstupem nadepsaným INTERNATIONAL FLIGHTS, ozdobeným neodmyslitelnou bujnou zelení (225).

Zanedlouho jsme byli už úplně odbaveni a mohli usednout do pohodlných křesílek v čekárenské hale. Ažinka se vydala na poslední nákup v letištním obchodě, který byl kdysi nazýván duty free shop a kde nyní Řekové výhodně prodávají domácí zboží (228). Neodolala a koupila další litrovky krétského olivového oleje Agia triada extra virgin, láhev za 4,8 €, což byla velmi dobrá cena, neboť v Agios Georgios bylo třeba zaplatit € 3 a to pouze za půllitrovku. Takže jsme nakoupili dva litry zdravého oleje, jeden pro mě a druhý pro dcerunku.

A nyní čekáme na křeslech v té úplně poslední hale před odletem. Spolu s námi je tu dost dalších pasažérů, zřejmě cestujících hlavně do Prahy. Prosklenou stěnou jsme zpozorovali, že na blízké runwayi přistálo velké dopravní letadlo našich aerolinek, označené ČSA. Je 10:20, čili přesně za hodinu podle návěštní tabule bychom měli jít do vzduchu. Počasí je celkem dobré, zatím nebouří a trajekt do Itálie, kterým nás včera strašili, zřejmě nebude nutný. Ažinka však s úsměvem poznamenává: “Ale viděla jsem tam obrovskou loď!”

Potom jsme zamířili na Prahu a ani jsme nepozorovali, že bychom směr během letu příliš měnili. Na palubě letadla se objevili opět servírovací vozíky a jako obvykle jsme dobře poobědvali. Ažinka byla u levého okénka a nezapomínala na další fotografování: Nejdříve jsme pod protrhanými mraky uviděli moře s italským pobřežím (230,231) a potom jsme už byli nad evropským vnitrozemím s cílem Praha .

Nízká oblačnost pod námi se zvyšovala a my jsme vlastně do posledních kilometrů nepoznávali, kde se vlastně právě nacházíme. Radiové vedení nás však spolehlivě vedlo až k výbornému přistání na ruzyňském letišti. Aža zavolala mobilem Ivana a dříve než jsme dostali zpět zavazadla, tak už na nás čekal, aby nás v několika minutách dopravil na Petřiny. A tam jsme v našem rodinném bytě udělali hlavní tečku za pobytem na krásném řeckém ostrově Korfu v roce 2002. Pro mne osobně byla konečným cílem Příbram po dalších 60 km autobusem… a ty jsem zvládnul ten samý den.

Další dny po návratu už byly poznamenány každodenním pracovním shonem, který platil především pro Ažu, neboť už pondělí bylo pro ni pracovním dnem. Já jsem doma musel zvládnout nahromaděnou poštu v počítači, ale pak jsem se bezodkladně pustil do vlastního sepisování. Nejprve bylo třeba zpracovat diktafonový záznam, který po přepsání a úpravě vyšel asi na 12 stran formátu tohoto svazku; Ažinka a Ivan mi zatím připravili na CD nosiči přes 200 digitálních fotek, které jsme během pobytu pořídili. Potom jsem pořádal, upravoval, příp. doplňoval pomocné materiály jednak za přispění počítačové verse encyklopedie Universum, ale také za nenahraditelné pomoci internetu. No a pak se začalo psát víceméně počítačově “načisto”, tj. se stálým přeskupováním faktů, přepisováním, doplňováním… a protože mi do toho přišlo několik návštěv, operace šedého zákalu, bohatá vánoční korespondence, vánoční pobyt v Praze a po opětovném návratu do Příbrami zdlouhavé odvracení virového ataku, tak jsem se dostával ke konci svého snažení až pět měsíců po návratu z dovolené, tj. v lednu a únoru 2003. Pro mne již vypulírované kapitolky jsem postupně zasílal dcerunce, která je pečlivě přečetla a případně navrhla opravy a doplnění. Po Hromnicích se dostávám k závěrečné redakční práci a k formální úpravě při spojování kapitol do celistvého svazku našeho společného cestovního deníku. A tomuto datu se také podřizuje následující závěrečná kapitola.

  Předchozí Obsah Další